Na vlastní pěst

Zdar děcka, tak jsme dlouho nepokecali. Co u vás nového?? U mě děsně moc. Tak třeba... překročil jsem hranici sedmdesáti centimetrů výšky (vlastně spíš délky), čímžto se od teď považuju za skorodospěláka. I když se obávám, že jsem s tímto názorem v menšině, alespoň co se naší domácnosti týká.

A nebo... zjistil jsem, že do pusy se dá strčit naprosto všechno. Nejvhodnější se k tomuto účelu jeví má vlastní ruka, jak jste si jistě povšimli z doložené dokumentace. Usilovně tedy vyvíjím techniku, kterakžto si co nejefektivněji ucpat ústní otvor všemi pěti prsty.... vychytávám úhly, eliminuji tření, zvyšuji razanci přítlaku. Prostě běžná kojenecká věděcká činnost.

Taky chodím s našima mezi lidi a do společnosti taky. Minulý týden jsme byli třeba v no-obl restaurantu, dostal jsem svoji vlastní sesli, ale jen na chvilku páč jsem prý ještě malý (tomu rozumím, to jsem měl jen 69 cm) a pak jsem seděl s tátou u stolu a dal si dva ubrousky a jedno papírové prostírání, co mi moc chutnalo a bylo to tam super.

Á nébó třeba čtvrtek. Byl jsem s našima a s (pra)babičkou Dášou na tuze supr veleknihařském trhu. Knížek tam bylo víc než lidí a rozdhodně víc než dětí a možná víc než lidí a dětí dohromady. Sekal jsem latinu (co jiného chcete sekat na veleknihařském trhu) a tak jsem dostal tři knihy. Ale všecky byly francé... jestli už se mnou naši nemají nějaké plány (žeby v rámci akcelerace intelektuáního niveau?). No ale francé nefrancé seděli u těch knížek celý večer a slintali nad těmi obrázky skoro jako já nad svou pěstí. Vůbec jsem se k nim nedostal.. tak snad se mi to brzo podaří, než mi je úplně okoukají. No a to je tak asi všecko.

Pěsti zdar! Další zpravodajštví zase za týden!

PS: děcka, mixovaná mrkev je pěkně hnusná :/ ale o tom příště.