Lezeme na meze...

Zdar děcka! Tak co u vás? Sluníčko už taky vysouší meze? Vypadá to, že zima vzala do zaječích, tak jsem to byl dneska pro jistotu radši osobně očíhnout. Vzal jsem rodinku na výlet na Voznici, kde mám jeden z mých statků movitých (o který se mi stará prababička Eva, za což ji patří mé tisíceré díky), abych se kouknul, jak se věci po zimě maj a tak. Jak obrazový materiál dokazuje, meze a mízky jsem testoval svědomitě... za odborného dohledu obou rodičů jsem vegetoval na trávě i v mechu.

Po obhlídce panství následoval vydatný oběd a poté projížďka kočárem spojená s obhlídkou přilehlého okolí Strže. Tam jsou remízky s vysycháním ještě dost pozadu, proto jsem dal přednost teplu a hlavně suchu svého vozu. Ovšem zvláštní je, že jsem se po hodině a půl probudil na místě, ze kterého jsme původně vyjížděli... trochu jsem podezíral tátu, že projížďku jak se říká ošulil, ale při pohledu na jeho schvácený obličej se mi jej zželelo a rozhodl jsem, že to podruhé už jet nemusí.

V autě jsem hýřil optimismem a byl pln entusiasmu (i když netuším co to znamená, byla toho prý i plná plína, říkala máma). Nicméně po návratu do rodného hnízda na mě nějak to celé pracovní vytížení dolehlo nebo co... jal jsem se tedy o celém dni přemýšleti v ústraní své za-sedačky a zase o mně skoro dvě hodiny nikdo nevěděl. Poslední foto dnešního dne dokazuje, že jsem se vyspal do růžova a že jsem i nadále připraven plnit pracovní povinnosti, jak jsem tomu činil doposud. Pro jistotu se na to jdu ještě trochu prospat. Takže čaute příště!!

M*

PS: Pokud by si někdo nebyl jistý výběrem té první fotografie, věřte, že byť s dnešním výletem nesouvisí, je tam proto, že mi to na ní prostě sekne.