Neměli jsme Kinedryl

Ahojte. Dneska mi naši chtěli udělat radost, ale nakonec to byla spíš starost. Celý den dělali jakože nic - táta odešel už dokonce normálně do práce - a odpoledne to přišlo. První jízda kočárem. Táta se vrátil dřív z fachy, nafoukal kola, máma přeleštila kapotu, navlíkla mi slušivý sportovní úbor a chyběly už jen stylová šála a brýle, vkusné to doplňky gentlemanů za volanty prvorepublikových limuzin. Sluníčko svítilo, šoupli mě do závoďácké tašky, pak do kočáru a už jsme byli připraveni odfrčet vstříc dobrodružství. Já se těšil... své nadšení jsem projevoval od začátku hlasitým spánkem. Nevím proč mi předtím naslibovali, co venku všechno uvidím - byl jsem zabalenej tak, že jsem viděl jen tu zelenou tašku. A ještě ke všemu to houpalo ze strany na stranu a v tom okamžiku se ovšem ukázalo, že zásadní strategickou chybou bylo čerpání paliva těsně před startem. V jedné zatáčce tak v půli trati jsem asi chtěl dát blinkr, ale přitom jsem si akorát dost ublinkr, což posunulo mé - již tak vlahé - nadšení z jízdy hluboko pod bod mrazu. V tom okamžiku (a podotýkám, že vinou mého týmu) jsem byl nucen závod vzdát a vrátit se zpátky do servisního depa. Ale rozhodl jsem se nelámat volant přes koleno a již brzy se opět vydám se svým vozem do ulic pražských. Nezapomenu si s sebou ovšem přibalit kinedryl. Myslím, že se již brzy potkáme...